Virgule je jedním z nejznámějších nástrojů proutkařů a již po staletí vzbuzuje zájem lidí, kteří se zabývají hledáním podzemních vodních toků, geopatogenních zón nebo jiných přírodních anomálií. Pro někoho představuje tradiční řemeslnou pomůcku, pro jiného nástroj citlivého vnímání okolního prostředí. Ať už je pohled jakýkoliv, práce s virgulí má dlouhou historii a dodnes si nachází své příznivce.

Co je virgule?

Virgule je nejčastěji tvořena dvěma kovovými L-tyčkami, které jsou volně uloženy v rukojetích, aby se mohly bez odporu otáčet. Existují také varianty ve tvaru písmene Y, tradičně vyráběné z čerstvé větve lísky, vrby nebo ovocných stromů, kovové spirály, kyvadla apod.

Moderní proutkaři používají virguli, která nejlépe odpovídá jejich potřebám a osobnímu nacítění.

Historie proutkařství

Historie proutkařství sahá několik tisíc let do minulosti. Vyobrazení osob držících proutky byla nalezena již ve starověkém Egyptě a Číně. Ve středověké Evropě se virgule používala především při hledání podzemních pramenů a rudných ložisek.

V 16. století se proutkařství rozšířilo zejména mezi horníky v Německu, kteří pomocí virgulí hledali kovové rudy. Později začala být virgule využívána také při hledání studní a postupně se její použití rozšířilo i na vyhledávání geopatogenních zón.

Dodnes se proutkařství využívá při hledání vody, ale také při posuzování vhodného umístění lůžek, pracovních míst nebo staveb.

Jak proutkař s virgulí pracuje?

Protože virgulí existuje mnoho druhů, uvedeme si zde příklad z mého pohledu nejjednoduššího typu virgule, vhodného pro začátečníky -> L-dráty

1. Správné držení

Například virgule typu L se drží lehce v obou rukou tak, aby byly tyčky vodorovně a směřovaly dopředu. Ruce jsou uvolněné a lokty přirozeně přitažené k tělu.

Důležité je nevyvíjet na tyčky žádný vědomý tlak. Pohyb virgulí má vznikat volně.

2. Soustředění

Před samotným měřením se zkušený proutkař obvykle na chvíli zklidní a jasně si stanoví, co chce hledat. Může se jednat například o:

• geopatogenní zóny,
• podzemní vodní tok,
• zlomové linie,
• energetické anomálie v prostoru.

Koncentrace pomáhá eliminovat rušivé vlivy a zvyšuje citlivost při samotném měření.

3. Pomalý pohyb prostorem

Proutkař se pohybuje pomalu a rovnoměrně. Sleduje chování virgule a reakcí těla.

Při přechodu přes místo, které považuje za energeticky odlišné, mohou podle zkušeností proutkařů nastat různé reakce:

• tyčky se zkříží,
• rozevřou se od sebe,
• otočí se jedním směrem,
• případně reagují jiným předem ověřeným způsobem dle typu virgule a svalového naprogramování těla.

Každý zkušený proutkař si během let vytvoří vlastní systém interpretace reakcí.

4. Ověření výsledku

Nalezené místo se většinou několikrát přechází z různých směrů. Pokud virgule reagují opakovaně na stejném místě, považuje se výsledek za potvrzený.

Zkušení proutkaři často kombinují více metod měření nebo výsledky porovnávají s dalšími zkušenostmi z praxe.

Proč se virgule pohybují?

Na otázku, proč se virgule pohybují, existují různé pohledy.

Z vědeckého hlediska bývá pohyb vysvětlován tzv. ideomotorickým efektem – drobnými, nevědomými pohyby svalů, které člověk sám nevnímá.

Proutkaři často uvádějí, že virgule zesilují tyto reakce lidského organismu na změny prostředí. Samotná virgule podle tohoto pohledu nic "nehledá", ale funguje jako citlivý ukazatel reakcí člověka.

Ve chvíli kdy se dostanu nad zónu, tělo to pozná a reaguje vycvičeným nevědomým pohybem ruky, který rozkmitá virguli. Nejsou v tom tedy žádné čáry, ale jednoduchá fyzika. Po letech praxe si troufám říci, že měření touto metodou je velmi přesné, protože tělo nad zónou vždy zareaguje a dá se tedy po nějaké době praxe celkem snadno vytyčit.

Používá se virgule pouze na geopatogenní zóny?

Rozhodně ne. Proutkaři ji využívají také při hledání:

• podzemních vodních toků,
• studničních pramenů,
• geologických zlomů,
• dutin v podloží,
• energetických linií,
• vhodného umístění staveb nebo obytných místností.

V některých případech slouží také jako doplňkový nástroj při harmonizaci prostoru.

Dá se práce s virgulí naučit?

Mnoho zkušených proutkařů tvrdí, že určitou citlivost má téměř každý člověk a lze ji rozvíjet pravidelným tréninkem. Nicméně existuje mnoho stupňů senzitivity a nejlepších výsledků dosahují lidé s hypersenzitivitou.

Začátečníkům se doporučuje:

• trénovat na známých místech,
• sledovat jak tělo a virgule nad citlivým místem reaguje,
• postupovat pomalu a bez očekávání konkrétního výsledku,
• zapisovat si svá pozorování,
• výsledky opakovaně ověřovat.

Stejně jako u jiných dovedností hrají významnou roli zkušenosti, trpělivost a dlouhodobá praxe.

Závěr

Virgule patří mezi tradiční nástroje proutkařů již po mnoho staletí. Ať už ji člověk vnímá jako pomůcku založenou na citlivém vnímání okolního prostředí nebo jako nástroj využívající jemné nevědomé pohyby lidského těla, její historie i současné využití z ní činí zajímavou součást proutkařské praxe.

Při hledání geopatogenních zón slouží zkušenému proutkaři jako jeden z prostředků pro orientační posouzení prostoru. Vždy je však vhodné výsledky chápat jako součást širšího posouzení konkrétního místa a nevnímat je jako jediný rozhodující faktor.